Me and my tattoo

Krásné Velikonoční pondělí!
Jak už nadpis napovídá, dnes se budeme věnovat mně (jak narcistické!) a mému tetování. Už dlouho jsem chtěla sepsat nějaký ten článek a dnešek je úplně ideální na to (ano! Bydlím tam, kde mají pražáci pouze chaty, nikdo mladší tu není. Takže se mi ta velikonoční řežba krásně vyhýbá!) , abych nasadila brýle, sedla k notebooku, uvařila si čaj a začala psát.

V tom, co chci už jsem měla jasno delší dobu. Ale to, že půjdu, jsem pořád oddalovala a odkládala. Řekněme si to upřímně, přeci jen mám děsivý strach z jehel. Ale úplně neskutečný. Jak jsem se odhodlala k tomu, že jsem sedla k facebooku a napsala zprávu paní tatérce?
Seděli jsme u vánočního stromečku, rozbalovali dárky a já v jedné z obálek našla větší obnos peněz, než jsem si představovala. Můj mozek začal šrotovat. Za něco bych si mohla koupit knížky a další nezbytnosti a za ten zbytek dojít (konečně!!!) na to tetování.

Ještě ten večer jsem zasedla k počítači a napsaní paní z TÉTO STRÁNKY. Ozvala se téměř okamžitě a já byla objednaná na osmadvacátého prosince na desátou hodinu dopolední. Doufám, že nemusím popisovat jak moc jsem se bála. Jakmile jsem vlezla do studia a podala si ruku s tvůrkyní, vše ze mne opadlo. Tak příjemnou paní jsem už dloooouho nepotkala.

Ukázala jsem jí co chci, ona si to překreslila na takový fialový papír, přes který to pak obtiskla na tu část těla, kam jsem to chtěla. V mém případě tedy na pravou ruku. Chvíli se musí počkat, než to zaschne ( ona sama se smíchem říkala, že čas čekání vyjde akorát na jednu cigaretu) a pak se jde do křesla, které je na chlup stejné jako to u zubaře.

Nastává bod, při kterém když neutečete, jste opravdu dobří. A to příprava toho malého stroječku s jehlou, jenž vám na těle způsobí tu krásu nesmírnou. Já sama jsem při pohledu na strojek zbledla. Ale ustála jsem to.

Pak přichází samotné tetování. Nejdříve se tvar obtáhne a až poté vybarvuje. Myslela jsem si, že je to bolest jako čert, ale není. A to že jsem opravdu velké bebínko, které všechno hned bolí. Tohle to byla snad i příjemná bolest. A jak dlouho to trvalo? Záleží (samozřejmě!) na velikosti. Nemůžete čekat, že velikost mého tetování trvala udělat stejně dlouho jako tetování přes celá záda. To mé trvalo zhruba hodinku, ani ne.

Následuje namazání čímsi (nepamatuji si přesně co to bylo, omlouvám se) a pak zabalení do průhledné folie, kterou po třech hodinách sundáte. To sundáte a pak si to zhruba týden mažete nějakým krémem. Mně byl doporučen Bepanthen plus a musím říci, že se to hojilo opravdu dobře.
Bude vám důrazně kladeno na srdce, že si to nesmíte škrabat a ani strhávat stroupky, které se vám na tetování vytvoří. Vůbec na to nesahejte!


Zhruba po dvou týdnech ( tohle je podle mého také zcela individuální, záleží na člověku, jeho kůži a hojení) je vše, tak jak má být. Nemusíte nic mazat, můžete se jen kochat tím, co vám zůstane na celý život.


Ráda bych vám teď chvíli promlouvala do duše. Vím, že to čtete všude, ale je to pravda. Dobře si rozmyslete co si necháte vytetovat. Bude vás to zdobit celý život. Jasně, dnes už se to nechá předělat nebo odstranit, ale obě tyto možnosti mi přijdou stupidní a zcela zbytečné. Když už jste si něco nechali vytetovat, musí to pro vás mít nějaký význam, ne?
Místo je také důležité. Dejte si to někam, kde se vám to neokouká a kde to nebude hned na očích (ano ano. Až uvidíte mé tetování, řeknete si, proč vám sem tohle píšu. Ale teď mám pravdu, věřte mi), protože až jednou půjdete na pracovní pohovor a budete mít přes celý krk vytetovanou stonožku, stoprocentně vás nevezmou. Já své tetování mohu zakrýt košilí, ale v létě asi umřu.


Rozhodla jsem se, že vám sem své tetování dám, ale význam si nechám pro sebe.

A prosím vás! Ano, pro mne to význam má a hluboký. Klidně bych sem napsala, proč mám tohle tetování, proč na tomhle místě a proč je těch ptáčků deset, ale nenapíšu. Moc dobře vím, že je na internetu spousta osob, které to odsoudí i bez mého sáhodlouhého popisu významu. 

Tak. To by pro tento článek bylo asi vše. 

Jaký máte názor na tetování? A máte nějaké?