18. 8. 2014

Pondělní povídání: Knihovny

Už jsem četla několik článků na toto téma a říkala jsem si, proč bych ho nemohla ztvárnit i já. Jiný pohled, avšak stejné téma. Knihovny. Místa, díky nimž utíkáme do světů, kde bojujeme za dobro a z celého srdce milujeme někoho, kdo miluje nás. Lítáme na košťatech, seznamujeme se s fauny a cestujeme pomocí přenášedla.




Miluji procházení v různých uličkách a částech knihovny. Je skvělé prohlížet si všechny nádherné nové i staré knížky. Jako malá jsem každou středu navštěvovala naší malou městskou knihovničku a hodiny procházela spousty regálů plnou knih. Nerada půjčuji knížky ze své knihovny, protože se bojím poničení a proto vždy uroním slzu, jakmile najdu nějakou poničenou.

Občas si říkám, jestli jsou knihovnou dobrou volbou pro všechny. Vždyť správný knihomol by knížce ani růžek neohnul! A přesto jsou jich v knihovnách desítky pomuchlané, počmárané a roztrhané..
Knihovna je pro mne únikem z každodenního světa a nic bych za ty hodiny strávené mezi knihami nevyměnila. Kde jinde můžete narazit na nebezpečné draky, hrůzu nahánějící obry a přitom se jenom otočit, sáhnout do čtvrté police a vytáhnout z knihy muže podle vašich snů a představ.
Myslím, že jenom pravý knihomol zná tu nerozhodnost při výběru knih a namožená záda z toho množství, které si nakonec odnese domů. Už kolikrát jsem v knihovnách našla opravdové skvosty, na které bych jinde nenarazila.

Ale co naše knihovny a půjčování námi milovaných knih? Půjčujeme knížky s láskou, nebo s obavami a strachem? Po té dlouhé době, kdy funguji téměř jako veřejná knihovna bez výpůjční doby, jsem se naučila půjčovat knihy lidem kteří mi je vrátí bez poničených obálek a zmuchlaných listů.
A potom jsou tady ti druzí. Ti, kteří je polijí, roztrhají, zohýbají rohy a já mám chuť je minimálně uškrtit. Lidé, jenž si neváží knih a navážejí se do osob, co tráví v knihovnách hromadu času, zůstávají v mém světě nepochopeni. Vím, že je to každého věc a svět a já se řadím to těch „poklidnějších“ světů s knihami, čajem a neuvěřitelnými příběhy.


Dala jsem si menší úkol na následující školní rok. Půjčím si všechny díly Harryho Pottera a (konečně) konečně je opět všechny přečtu. Naposledy jsem četla mnou milovaný čtvrtý díl a velmi velmi mě překvapil.


Co vy a knihovny? A vy jako „veřejná knihovna“? Půjčujete knížky bez problémů, nebo je nedáte nikomu cizímu do ruky?

3 komentáře:

  1. Knižnice sú geniálne miesta, ktoré milujem! :-) Nebyť knižníc nikdy by som sa nedostala k mnohým knihám, nie sú práve lacné na kupovanie a preto je super, že si môžem knihy požičať, navyše mám knižnicu rovno po ceste zo školy a často krát tam aj čakám, keď mám čas napríklad pred jazykovou školou a podobne :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Já tam ráda trávím čas :) Člověk "zmizí" z reálného světa do světa krásných zemí a kouzel a všeho, co nemůže mít tady..:)

    OdpovědětVymazat
  3. Já do knihovny chodila když jsme byla na základce, což je nějakých 6 let zpět, ale do teď nezapomenu na tu vůni, co se v knihovně vznášela :3 Pro někoho je to smrad starých knih, pro mě je to ráj. Jak všude čtu, jak všichni chodí do knihoven, asi tam musím zas jednou zavítat, obnovit si průkazku a užívat si krásy jako vy. Knihovny jsou super. Suuper.

    A ne, já nefunguji jak veřejná knihovna, trpím panickým strachem o své knihy! :D

    OdpovědětVymazat

Velice děkuji za každý komentář. Vždyť sami víte, že potěší. :)