Už
jsem četla několik článků na toto téma a říkala jsem si, proč
bych ho nemohla ztvárnit i já. Jiný pohled, avšak stejné téma.
Knihovny. Místa, díky nimž utíkáme do světů, kde bojujeme za
dobro a z celého srdce milujeme někoho, kdo miluje nás. Lítáme
na košťatech, seznamujeme se s fauny a cestujeme pomocí
přenášedla.
Miluji
procházení v různých uličkách a částech knihovny. Je skvělé
prohlížet si všechny nádherné nové i staré knížky. Jako malá
jsem každou středu navštěvovala naší malou městskou
knihovničku a hodiny procházela spousty regálů plnou knih. Nerada
půjčuji knížky ze své knihovny, protože se bojím poničení a
proto vždy uroním slzu, jakmile najdu nějakou poničenou.
Občas
si říkám, jestli jsou knihovnou dobrou volbou pro všechny. Vždyť
správný knihomol by knížce ani růžek neohnul! A přesto jsou
jich v knihovnách desítky pomuchlané, počmárané a roztrhané..
Knihovna
je pro mne únikem z každodenního světa a nic bych za ty hodiny
strávené mezi knihami nevyměnila. Kde jinde můžete narazit na
nebezpečné draky, hrůzu nahánějící obry a přitom se jenom
otočit, sáhnout do čtvrté police a vytáhnout z knihy muže podle
vašich snů a představ.
Myslím,
že jenom pravý knihomol zná tu nerozhodnost při výběru knih a
namožená záda z toho množství, které si nakonec odnese domů.
Už kolikrát jsem v knihovnách našla opravdové skvosty, na které
bych jinde nenarazila.
Ale
co naše knihovny a půjčování námi milovaných knih? Půjčujeme
knížky s láskou, nebo s obavami a strachem? Po té dlouhé době,
kdy funguji téměř jako veřejná knihovna bez výpůjční doby,
jsem se naučila půjčovat knihy lidem kteří mi je vrátí bez
poničených obálek a zmuchlaných listů.
A
potom jsou tady ti druzí. Ti, kteří je polijí, roztrhají,
zohýbají rohy a já mám chuť je minimálně uškrtit. Lidé, jenž
si neváží knih a navážejí se do osob, co tráví v knihovnách
hromadu času, zůstávají v mém světě nepochopeni. Vím, že je
to každého věc a svět a já se řadím to těch „poklidnějších“
světů s knihami, čajem a neuvěřitelnými příběhy.
Dala
jsem si menší úkol na následující školní rok. Půjčím si
všechny díly Harryho Pottera a (konečně) konečně je opět
všechny přečtu. Naposledy jsem četla mnou milovaný čtvrtý díl
a velmi velmi mě překvapil.
Co
vy a knihovny? A vy jako „veřejná knihovna“? Půjčujete knížky
bez problémů, nebo je nedáte nikomu cizímu do ruky?