17. 11. 2014

Pondělní povídání - Tentokráte o mém fejetonu

Vítám vás u další pondělního povídání.
Nejprve jsem chtěla psát o dnešním dnu, tedy 17. listopadu v roce 1989, ale (bohužel?) ohledně toho dnu nemám srovnané všechny názory i myšlenky, které se mi potulují v hlavě. Takže o tom jindy a jinde. 
Takže dnes, jak už nadpis napovídá, bude článek o mém "fejetonu", ze kterého byla naše profesorka na češtinu vyloženě nadšená. A věřte mi, ona nadšená nebývá. Jen bych vám ráda řekla, že jsem fejeton v životě nepsala, ale ráda přijmu jakoukoliv kritiku, protože bych je chtěla umět psát. :)

Takže... Tady ho máte!




KREATIVNĚ AKTUALIZUJEME SVÉ PROŽITKY A NÁLADY

Naše zadání znělo jasně: napište fejeton na předem zadaný nadpis a předveďte, co ve vás je. Ono se řekne "FEJETON", ale tak jednoduché to zase není. Dlouho jsem nevěděla,co psát a pak jsem si řekla:,, Co takhle napsat fejeton o samostatném fejetonu a sem tam do toho loupla nějakou tu náladu?". Člověk by řekl, že napsat fejeton je ve skutečnosti obrovská brnkačka, ale jak do něj vložit aktualizované prožitky a nálady? Můj fejeton by byl s největší pravděpodobností plný pochmurné šedi podzimních večerů , které nejsou vůbec příjemné, co si budeme povídat.

Avšak toužím po práci, která bude pravým opakem již zmiňované podzimní deprese. Fejeton je satirickou formou čehosi. Jak ale popsat mé každodení nálady pod psa a ještě k tomu zábavnou formou, jež pobaví i naší paní profesorku? Těžký to čin, těžký.

Vraťme se zpět k fejetonu o fejetonu. Psát fejeton je zatraceně těžká věc.A ještě těžší, když se autor snaží a pořád se mu to nelíbí. Vezmu tedy ten z části popsaný papír, zmuchlám a hodím doprostřed pokoje mezi tu hromadu bordelu, který jen zdánlivě připomíná oblečení. Posledním a definitivním pokusem je tento fejeton, ve kterém si stěžuji na podzimní šeď a na samotné psaní tohoto prokletého fejetonu!

Má nálada je na bodu mrazu a věřte mi, přátelé, psaní nečeho, čemu ani za mák nerozumím, mi náladu moc nezlepšuje. Takže co s tím? Protože psát něco, o čem nemáte ani potuchy je hodně mizerná věc.

Můj rádoby fejeton nebude vtipnou verzí na vše okolo. Nevyhnula jsem se podzimním depresím a nadávám na vše okolo. Ať už je konečně jaro!




Pořádně nevím, co takhle ke konci říct. Snad jen... Jak se vám fejeton líbil? A co vy děláte v teto den? :) Krásný zbytek pondělka.





3 komentáře:

  1. Ahoj, krásný blog. Ten fejeton se mi moc líbil.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc povedená práce! Je to čtivé a originální. :) .. Já na psaní fejetonů nikdy nenašla odvahu (?). Radši dál zůstávám u svých milovaných úvah. :D .. V každém případě ty ve psaní určitě pokračuj. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Radunko má milovaná <3 Bylo to poprvé co jsem ho psala a hned se líbil. :) Děkuju :)

    OdpovědětVymazat

Velice děkuji za každý komentář. Vždyť sami víte, že potěší. :)