O okamžiku, během kterého přečtete Okamžik všeho

Název: Okamžik všeho
Autor: Shelly King
Originální název: The moment of Everything
Rok vydání originálu: 2014
Počet stran: 312 
Nakladatelství: Host


"Vím, že máš strach. I já se bojím. Ale strach není skutečný. Je to jen pocit smíšený se vzpomínkou. Strach je nebezpečný pouze tehdy, když nám brání získat to, co chceme. A já chci tebe.- Henry"








Okamžik všeho začíná v malém ( a podle mé představy velmi malebném) antikvariátu  u Vážky. Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je Maggie, postarší paní bez práce, která ve Vážce tráví spoustu času. Její nejoblíbenější činností je sedět ve výloze antikvariátu a číst si. Její byt je ve velmi špatném stavu, stejně jako stav její konta. A vztah s matkou ? Také žádná sláva. Její přítel Hugo, který pracuje v antikvariátu s ní bydlí ve dvojdomku jí pomůže k 10 dolarům na hodinu. Jak? Maggie začne jakýmsi způsobem pracovat u Vážky. A věřte nebo ne. I mezi stovkami knih se dá zažít dobrodružství, šťastná i nešťastná láska, zklamání a srdcebol.

"Používáš svůj pesimismus jako zvrácenou psychologii?"

Kniha mne zaujala hned na první pohled. Nádherná obálka, naprosto úchvatný název a ta anotace? Prostě slast. A příběh? Byl také tak fascinující?
Po přečtení této knihy jsem si uvědomila, že okamžik opravdu znamená všechno a že během okamžiku se dokáže změnit téměř cokoliv. Musím přiznat, že Maggie mi byla od začátku dosti nesympatická. Nejprve si stěžovala, že nemá práci,pak jí byla nabídnuta téměř pohádkově placená práce a zajisté si dokážete představit, co udělala. Zato její kamarád Hugo je sympaťák každým coulem.

Celou knihu provází něco, co si zamilujete hned od prvního okamžiku. Kniha je relativně tenká, já sama jsem ji přečetla za dva dny a na poslední stránce jsem chtěla, aby ještě nekončila.

Příběhu nechybí napětí, milostný příběh, zklamání, smutek ani vztek. Některé pasáže byli (alespoň podle mého) zbytečně dlouhé a Okamžik všeho by se bez nich dozajista obešel.

"Na těchto stránkách jsem nechala své srdce.- Catherine"

Sečteno a podtrženo?
Okamžik všeho je příjemná (velmi příjemná!) odpočinková četba, ve které nevyřešíte teorii relativity ani to, jestli existuje Bůh. Mně se tento příběh moc líbil, protože jsem si díky němu uvědomila, že nic není trvalé a nic nemusíte mít navždy. Takže pokud chcete knihu, ve které je spousta knih, příběh v příběhu a vlastně se i trošku zamyslíte nad tím, co všechno máte a co můžete ztratit, pak je OKAMŽIK VŠEHO tou správnou volbou.

E-knihu mi poskytlo nakladatelství Host a já bych jím tímto chtěla moc poděkovat.

Proč jsem se zamilovala do The Walking Dead

Krásné páteční odpoledne přeji.
Cítím se jako hrozná ostuda. Celý týden jsem chtěla napsat článek a do středy jsem měla plno práce s učením. Mám pocit, že se naši učitelé zbláznili a už je dostihl nějaký předmaturitní shon. Každý den píšeme hromadu testů, o výkresech k maturitní práci ani nemluvím... Každopádně! Včera jsem stihla onemocnět, ležím celou dobu v posteli, jím piškoty, piji čaj a s přestávkami sleduji The Walking dead a Gilmorova děvčata.
Každý kdo mne zná ví, že Gilmorky jsou mou srdcovou záležitostí. Ale The Walking Dead? To je má nová láska. A o tom bude dnešní článek. Jak a proč jsem se stihla zamilovat do seriálu The Walking Dead. 







1. ZOMBIE APOKALYPSA
Asi už jsem ze všech těch filmů a knih plných zombíků blázen (a ještě když přítel pořád hraje hry se zombíky, mluví o nich každou chvilku a tak dále... ), ale z celého srdce doufám, že se to opravdu stane! Šance, že bych přežila více než tři dny je téměř mizivá, ale ta představa se mi moc MOC zamlouvá. A neříkejte, že vám ne!

2. SHANE and RICK

Nebyla bych správná žena, aniž bych neměla ráda nějaký seriál kvůli pěkným charakterním chlapům. Do šerifa Ricka jsem se zamilovala po prvních deseti minutách. Shaneovi jsem musela dát ještě několik málo dílů (vlastně i sérií) k tomu, abych zjistila, že je báječný, skvělý a úžasný.

3. PSYCHICKÁ ROZPOLCENOST
Myslela jsem si, že nepřijde nikdy nic horšího pro mé nervy, než Game of Thrones. A pletla jsem se. Neskutečně. The Walking dead je ten nejvíc nepředvídatelný seriál, který jsem kdy viděla. Ničí mě. Křičím u něj. Brečím. Směju se. Rozčiluji se. A to se mi ještě nestalo. Takže pokud chcete nějaký seriál, který ve vás vyvolá spoustu emocí, pusťte si právě tento.

4.  NEPŘEDVÍDATELNOST
Mám takový pocit, že mám nějaká jasnovidecké schopnosti, protože u většiny seriálů, filmů i knih vždy poznám (nebo alespoň trochu dokážu určit), co se stane, kdo s kým skončí, kdo umře a kdo se zblázní. No, TWD mi mé jasnovidecké schopnosti ničí. Vždy vše vypadá jasně a klidně a najednou *BUM*! Vše je úplně jinak a díl končí.

5.  ZOMBIE
Nebojte se, nebudu se opakovat s bodem číslo jedna. V tuto chvíli půjde o samotné zombíky. Podle mého jsou naprosto dokonale propracovaní, neuvěřitelně strašidelní a naprosto báječní. Jak už jsem psala, viděla jsem jich hromadu a hromadu, ale žádní nebyli takhle... perfektní. A netvrďte, že nemám pravdu!

6.DARYL and CAROL
Pořád mám teorii o tom (dnes dokoukávám třetí sérii, tak pokud se v následujících sériích něco změní, omlouvám se za špatné info!), že Daryl a Carol mezi sebou mají více než kamarádský vztah, který je naprosto dokonalý. Tuto dvojici mám hrozně ráda, snad ze všech postav, dvojic a párů, které v seriálu jsou.

7. CARL
A abych všechny jenom neobdivovala, budu i hanit. Carl, Rickův syn. Jak já ho nenávidím! Z celého svého srdce. Nechápu, jak ho může mít někdo rád. Přijde mi arogantní a neskutečně hloupý. Nic nedělá, chodí tam se zbraní a šerifským kloboukem jako největší hrdina a mně leze na nervy. Neskutečně.

                                                                                    8. LORI

A na závěr postava, u které si nejsem tak úplně jistá, jestli ji miluji, nebo nenávidím. A to matka Judith, Carla, manželka Ricka a coura, která Ricka podváděla. Lori. Tak krásné jméno a tak krásná žena. A vy nevíte, jestli ji milujete, nebo nenávidíte. Protože v jednu chvíli se chová jako nejúžasnější žena na světě a ve druhé chvíli ji máte chuť vzít lopatou po hlavě.



Myslím, že to by k tomuto seriálu mohlo být tak nějak vše. Vše co nenávidím a miluji v jednom článku. Líbí se mi, že nevíte, jak to skončí, kdo umře a kdo přežije. Mně se často stává, že si pustím pár dílů před spaním a když už zaklapnu notebook a chci jít spát, v hlavě se mi pořád odehrávají příběhy a teorie o tom, jak by to mohlo být dál.

Co si o tomto seriálu myslíte vy? Máte rádi zombie? Na jaké seriály koukáte vy? 

(Po)Vánoční speciální Sherlock

V první řadě bych vás ráda přivítala v roce 2016 ! Snad nám tento rok opět přinese spoustu nových a krásných příběhů, spoluprací a mně ( i všem, co jsou ve čtvrtém ročníku) onu zkoušku dospělosti a přijetí na vysokou školu.

A teď se pomalu přesuneme k hlavnímu tématu tohoto článku. O co půjde? Co mě přinutilo zase zasednout za Bloggera a psát? Jak už nadpis napovídá, půjde o ten super skvělý speciální vánoční dál Sherlocka, na který jsme čekali tak dlouho.
V pátek měl premiéru v Anglii a o den později, tedy v sobotu, nás ČT2 potěšila tím, že od dvacáté hodiny běžel Sherlock i u  nás. (A pokud by vás to trošku zajímalo, tento díl je již ke stažení) Po celou tu dobu, co jsem brečela, smála se a křičela u televizní obrazovky, jsem si psala poznámky do mobilu přesně proto, abych mohla napsat tento článek a nebylo to samé "Och, úžasné!" a "Ach, dokonalé!". Usaďte se, dojídejte cukroví, které zbylo (protože už ho nikdo nechce jíst) a přejí příjemné počtení...

Příběh začíná v 19. století, přesněji v roce 1895, jak jinak, než v milovaném Londýně. První Sherlockův záběr? V márnici. Mlátí mrtvolu hlava nehlava a zjišťuje, jak dlouho po smrti se mohou objevovat podlitiny. Jak vůbec působí samotný Sherlock Holmes, detektiv a dokonalý myslitel, v devatenáctém století? Je zábavný (ale to je snad vždy), pořád jede v drogách a je .. nepřekonatelný. Pokud si myslíte, že náš myslitel přijde v tomto díle o ty jeho myšlenkové pochody a snad projeví nějaké city, pletete se. Pořád je to mozek bez srdce.
A co John Watson? Na začátku příběhu se postaral o vyprávění. Vidíme, jak přišel ke svému zranění (tudíž ke své holi) a jak se setkává se Sherlockem Holmesem. Po celý díl mi přišel neustále vystrašený (více než obvykle). Ti, kteří mají rádi Mycrofta, si zajisté přijdou na své. Vsadím se, že každý z nás očekával toho uhlazeného elegána a on se objeví tlusťoch, který se se svým bratrem dohaduje o tom, za jak dlouho umře. Samozřejmě nesmí chybět Molly ani Mary (kterou v tomto díle nesnáším mnohem víc, než v předchozích sériích) .

Opět nechybí alespoň malá zmínka o ženě všech žen, Irene Adlere. Pokud se těšíte na nějakou velkolepou scénu s ní, musím vás zklamat.
Já jsem věrným fanouškem zla a proto má první otázka byla mířená na pana Moriartyho. Bude tam? Bude tak úžasný? Jak asi bude vypadat? No, pokud ho máte rády(i), máte se na co těšit.. Je přejmenován na Napoleona zločinu, otravný a nebezpečný virus. A v Sherlockově hlavě nikdy nezemře.

Co se v tomto díle řeší? Co je hlavním problémem a náplní Sherlockovi mysli? Emilia Ricoliti. Divíte se? Nedokážete se pod tím nic představit? Já vám to mileráda vysvětlím. Emilia Ricoliti je nevěsta, která nejdřív zastřelí sebe a pak vraždí ostatní. Teď si určitě říkáte, jestli jsem to nepopletla a ne. Nepopletla. Opravdu nejdříve odkrádluje sebe a pak ostatní. A věřte mi, že některé scény s ní (viz živé bludiště) jsou při nejmenším strašidelné.

V příběhu nechybí nechutné (občas i pekelně hanibalistické) narážky, rozhovory o ženách a ženění, neuvěřitelné zvraty, nečekané situace a jejich vyřešení a mnoho mnoho dalšího.

Dnes ráno jsem se probudila a četla jsem spoustu názorů na tento díl. Několik jich bylo kladných a několik (samozřejmě) záporných. Já se přikláním k těm, kteří tento díl s názvem "PŘÍZRAČNÁ NEVĚSTA" hodnotí kladně. Za mě to mělo vše, co jsem očekávala. Kostýmy byly perfektní, hlášky také, nechyběla akce, drogy a Sherlockovi housle. Co víc si od toho přát.


Jaký je váš názor na tento speciální díl? Líbil se vám?

Polibek pro Annu

Název: Polibek pro Annu
Autor: Stephanie Perkinsová
Originální název: Anna and the French Kiss
Počet stran: 334
Rok vydání: 2010
Nakladatelství: CooBoo



Čím jenom začít..
Náš příběh se odehrává v Paříži, v tom nejzamilovanějším městě na světě. Hlavní hrdinkou je Anna, jenž je svými rodiči nucena studovat  na škole, ve které být nechce, kde nikoho nezná, a hlavně. Ve škole, kde se z větší části mluví francouzsky (v Paříži. Jak nečekané). A ona francouzštinu neovládá. Možná jen "Bonjour" a "Merci".

Jak to tak v romantických knížkách  (a super-romantických městech) bývá, pozná kluka, který ji neuvěřitelně poplete hlavu. Zároveň je jejím nejlepším kamarádem a miláčkem všech dívek (i chlapců?) na škole. Tolik dokonalosti v jedné osobě.

Aby toho nebylo málo, jeho přítelkyně Ellié je naprosto dokonalé stvoření. A chodí s ním už velmi dlouhou dobu. Říkáte si, jak tohle všechno může dopadnout?  Zlomí Étienne St. Clair Anne srdce? Nebo se s ní dá dohromady? A nebo budou pořád nejlepší přátelé?

Nikdy bych nevěřila tomu, že by se mi mohla líbit knížka z prostředí země, kterou bytostně nenávidím (neptejte se mě proč. Prostě tomu tak je).

Jedná se o klasický romantický příběh pro náctileté slečny, který vás buď zaujme a vy si ji přečtete jedním dechem, nebo... Nebo ji vrátíte do knihovny a bude se na ní pouze prášit. Nevím jak se to stalo, protože já už jsem romanťárnu v ruce dlouhou dobu neměla, ale líbila se mi.

Hlavní hrdinka Anna mi byla velmi sympatická. Záviděla jsem jí to, že měla možnost studovat v zahraničí (jí se to samozřejmě vůbec nezamlouvalo). A Étienne St.Clair? Klasický kladný hrdina, kterého budete buď milovat, nebo vás bude nudit. Klasika. Sama za sebe mohu říci, že jsem se do něj po třiceti stránkách zamilovala. Kam se hrabe Christian Grey ...

Co říci závěrem? Polibek pro Annu není žádné světoborné ani převratné dílo. Pokud od toho budete očekávat moc, zklame vás. Já jsem od toho příběhu neočekávala víceméně nic, protože jsem o této knížce nikdy neslyšela.
Myslím si, že je to takové (především pro dívky) příjemné letní čtení.

Protože ke každému létu patří nějaký ten romantický příběh, no ne?

Mé hodnocení:

70%

Nepravděpodobná pouť Harolda Frye

Název: Nepravděpodobná pouť Harolda Frye

Originální název: The Unlikely Pilgrimage of Harold Fry

Autor: Rachel Joyceová

Počet stránek: 341

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2012

Pár náplastí. Vydatná snídaně. Bude připraven. Představoval si, jak sestra oznamuje Queenie, že Harlod je na cestě. Viděl rysy jejího obličeje, jako by seděla před ním: tmavé oči, hezkou pusu, tuhé černé kudrliny. Viděl ji tak živě, že vůbec nechápal, že ještě nevylezl z postele. Musí do Berwicku. Převalil nohy na okraj matrace a spustil paty k podlaze.

Křeč. Bolest se prohnala pravým lýtkem, jako by šlápl na elektrické vedení. Snažil se vrátit nohu pod přikrývku, ale jen to zhoršil. Jak se zbavuje křeče? Má se propnout špička? Přitáhnout prsty k sobě? Maureen měla pravdu. Bude mít štěstí, jestli se mu podaří dostat aspoň do Dartmooru.

"Dopis, který měl všechno změnit, dorazil v úterý.." .. Tak začíná příběh, který se stal mým nejmilejším. No, jedním z nejmilejších. Knihou nás provádí Harold Fry, mrzutý starší pán, který má rád především svůj klid a pohodu. A dopis, který přišel právě v to úterý, všechno změní.

O jaký dopis že to jde? Jedna se o psaní od jedné jeho spolupracovnice, Queenie Hennessyové, která má rakovinu. Dopis je vlastně takovou formou rozloučení. Harold se jí rozhodne odepsat a když nese dopis do schránky, vždy ji přejde a jde dál. A tak se vydává na cestu za Queenie.

Když se mi tento příběh dostal do ruky, říkala jsem si, že to určitě bude nějaká hloupost. Nebo velmi mizerně napsaná hloupost. Vždy, když se někdo snaží napsat knihu s hlubokou myšlenkou, pokazí to. Ale Nepravděpodobná pouť? Pokud vám tato kniha nezmění pohled na svět, jste blázni. Nebo to prostě jen nemáte v hlavě v pořádku.

Knihu (a samotného mrzouta Harolda) si zamilujete po pár stránkách a nebudete chtít knihu odložit. V hlavě vám budou kolovat myšlenky typu : " Dostane se ke Queenie?" "Přežije to?" "Co bude s Haroldovo ženou?" a mnoho dalších.

Místy mi to připomínalo příběh Forresta Gumpa, který lidi také inspiroval, ale nevěděl o tom. Neuvědomoval si to. Ptáte se jestli vám kniha něco dá? Já říkám STOPROCENTNĚ ANO! Ať už je to změna vašich názorů, postojů či životních rozhodnutí. 

,,Kdyby člověk čas od času neztratil hlavu, nebyla by žádná naděje,“ říká Harold Fry.

Víte co mám na knize opravdu ráda? Líbí se mi to, že autorka vyslala na pouť obyčejného starého pána a žádného nařachaného dvacátníka, který by to zvládl levou zadní a ještě zachránil polovinu obyvatelstva, zatímco by se šťoural v nose. 

Jako každý má své kostlivce ve skříni, které postupem příběhu vyplouvají na povrch a věřte mi. I tu slzu uroníte.  A víte na co přijdete? Že to, co jste považovali za důležité, důležité ve skutečnosti vůbec není. 

Není to jenom o cestě za nemocnou Queenie. Tento příběh je plný vzpomínek, které jsou velmi bolestné.  Je plný uvědomění a zjištění. 

Kniha je svou velikostí velmi nenápadná a v knihkupectví ji snadno přehlídnete. Jakmile ji ale přečtete a umístíte do své knihovny, bude zářit nad ostatními knížkami. Podle mého je opravdu perfektní a i když se snažím jednu jedinou věc, kterou by jí vytkla, tak... Není. Žádná taková věc není. 

Nepravděpodobná pouť Harolda Frye je perfektní. Má úžasnou myšlenku, nenudíte se u ní. Co říci závěrem? Jedná se o dokonalé spojení dokonalosti a uvědomění. 

Za mě je to rozhodně kniha s velkým K a všem radím, aby si ji co nejdříve přečetli. 

Umělecká - ANO x NE ???

Dopíjím svůj oblíbený čaj, poslouchám hudbu, jenž mě nutí tancovat ( a úspěšně  odolávám!) a zasedám za Blogger a po nekonečně dlouhé době píši další článek.
A o čem bude dnešní článek? Jak už nadpis prozrazuje, dnešní článek bude především pro budoucí deváťáky nebo pro ty, kteří na střední již jsou a chtějí ji změnit.
Letos dokončuji třetí rok uměleckoprůmyslové školy a rozhodla jsem se napsat článek pro ty, kteří by se chtěli příští rok hlásit někam na uměleckou. Mají se přihlásit? Nebo to za to nestojí? Co to všechno obnáší?


Jak už jsem psala, letos pomalu dokončuji třetí ročník uměleckoprůmyslové školy v Bechyni (stránky na tuto školu ZDE!). Mým oborem je Průmyslový design, což je ve skutečnosti takový návrhář, či designér. Jak je libo.

Proč jsem si školu vybrala? Mým snem je žurnalistika a přesto jsem na umělecké. Je to bláznivé, že? A já souhlasím. Vždy, když  se mě někdo zeptá "proč že jsem šla vlastně na uměleckou?" mám jednoslovnou odpověď "Nevím". Baví mě kreslit, projevovat se a vyrábět různé věci. Pouhé sezení a poslouchání učitele není nic pro mne.

Vzhledem k tomu, že se jedná o uměleckou, se přihláška dává (teď si nejsem jistá) do konce listopadu. Tím pádem mnohem mnohem dříve než na učiliště, gymnázia, střední.. A v lednu vás čekají talentové zkoušky. Co takové talentovky všechno obnáší?
V první řadě domácí práce. K nám na školu jich například musíte přinést minimálně patnáct.
Druhou věcí jsou práce ve škole. Zadají vám tři práce na určité téma a vy se s tím musíte poprat jak nejlépe umíte. První ze tří je pouze tužkou (vždy nějaké zátiší). Druhá práce (alespoň za mě) byla pouze černou,bílou a šedou. Šlo o geometrické útvary a měla jsem na výběr pouze z těchto tří barev.
Třetí práce obnášela téma "Podzemí- Nadzemí" a dostanete tempery a předveďte se. Ukažte co ve vás je.
Vzpomínám si, že kamarádka, jež se hlásila rok přede mnou měla téma "Létání".

Na každou práci máte zhruba devadesát minut a mezitím dvacetiminutovou přestávku. Po nakreslení všech prací můžete buď čekat ve škole, nebo jet domu a přečíst si výsledky na internetu.
Na každý obor berou celkem 30 žáků a z toho se jako první zaplní Grafický design, protože je velmi žádaný. Stejně tak jako Multimediální tvorba.



Jaký vidím rozdíl mezi "normální" a uměleckou školou? Obrovský. A přesně kvůli němu jsem na umělecké, protože z "normální" školy bych se zbláznila. Když se přihlásíte na Průmyslový design, většinu času budete trávit v dílnách. Což znamená, že budete pracovat s hlínou, sádrou, plastem, dřevem.. Ale! Nebudete muset sedět třeba devět hodin v lavici na zadku a poslouchat monotonní hlas učitele, jež pomalu ani neví o čem mluví.
V tom já vidím obrovský rozdíl. A jsem za něj ráda.

Takže... Jít nebo nejít na uměleckou? Sama za sebe říkám ANO! 

Me and my tattoo

Krásné Velikonoční pondělí!
Jak už nadpis napovídá, dnes se budeme věnovat mně (jak narcistické!) a mému tetování. Už dlouho jsem chtěla sepsat nějaký ten článek a dnešek je úplně ideální na to (ano! Bydlím tam, kde mají pražáci pouze chaty, nikdo mladší tu není. Takže se mi ta velikonoční řežba krásně vyhýbá!) , abych nasadila brýle, sedla k notebooku, uvařila si čaj a začala psát.

V tom, co chci už jsem měla jasno delší dobu. Ale to, že půjdu, jsem pořád oddalovala a odkládala. Řekněme si to upřímně, přeci jen mám děsivý strach z jehel. Ale úplně neskutečný. Jak jsem se odhodlala k tomu, že jsem sedla k facebooku a napsala zprávu paní tatérce?
Seděli jsme u vánočního stromečku, rozbalovali dárky a já v jedné z obálek našla větší obnos peněz, než jsem si představovala. Můj mozek začal šrotovat. Za něco bych si mohla koupit knížky a další nezbytnosti a za ten zbytek dojít (konečně!!!) na to tetování.

Ještě ten večer jsem zasedla k počítači a napsaní paní z TÉTO STRÁNKY. Ozvala se téměř okamžitě a já byla objednaná na osmadvacátého prosince na desátou hodinu dopolední. Doufám, že nemusím popisovat jak moc jsem se bála. Jakmile jsem vlezla do studia a podala si ruku s tvůrkyní, vše ze mne opadlo. Tak příjemnou paní jsem už dloooouho nepotkala.

Ukázala jsem jí co chci, ona si to překreslila na takový fialový papír, přes který to pak obtiskla na tu část těla, kam jsem to chtěla. V mém případě tedy na pravou ruku. Chvíli se musí počkat, než to zaschne ( ona sama se smíchem říkala, že čas čekání vyjde akorát na jednu cigaretu) a pak se jde do křesla, které je na chlup stejné jako to u zubaře.

Nastává bod, při kterém když neutečete, jste opravdu dobří. A to příprava toho malého stroječku s jehlou, jenž vám na těle způsobí tu krásu nesmírnou. Já sama jsem při pohledu na strojek zbledla. Ale ustála jsem to.

Pak přichází samotné tetování. Nejdříve se tvar obtáhne a až poté vybarvuje. Myslela jsem si, že je to bolest jako čert, ale není. A to že jsem opravdu velké bebínko, které všechno hned bolí. Tohle to byla snad i příjemná bolest. A jak dlouho to trvalo? Záleží (samozřejmě!) na velikosti. Nemůžete čekat, že velikost mého tetování trvala udělat stejně dlouho jako tetování přes celá záda. To mé trvalo zhruba hodinku, ani ne.

Následuje namazání čímsi (nepamatuji si přesně co to bylo, omlouvám se) a pak zabalení do průhledné folie, kterou po třech hodinách sundáte. To sundáte a pak si to zhruba týden mažete nějakým krémem. Mně byl doporučen Bepanthen plus a musím říci, že se to hojilo opravdu dobře.
Bude vám důrazně kladeno na srdce, že si to nesmíte škrabat a ani strhávat stroupky, které se vám na tetování vytvoří. Vůbec na to nesahejte!


Zhruba po dvou týdnech ( tohle je podle mého také zcela individuální, záleží na člověku, jeho kůži a hojení) je vše, tak jak má být. Nemusíte nic mazat, můžete se jen kochat tím, co vám zůstane na celý život.


Ráda bych vám teď chvíli promlouvala do duše. Vím, že to čtete všude, ale je to pravda. Dobře si rozmyslete co si necháte vytetovat. Bude vás to zdobit celý život. Jasně, dnes už se to nechá předělat nebo odstranit, ale obě tyto možnosti mi přijdou stupidní a zcela zbytečné. Když už jste si něco nechali vytetovat, musí to pro vás mít nějaký význam, ne?
Místo je také důležité. Dejte si to někam, kde se vám to neokouká a kde to nebude hned na očích (ano ano. Až uvidíte mé tetování, řeknete si, proč vám sem tohle píšu. Ale teď mám pravdu, věřte mi), protože až jednou půjdete na pracovní pohovor a budete mít přes celý krk vytetovanou stonožku, stoprocentně vás nevezmou. Já své tetování mohu zakrýt košilí, ale v létě asi umřu.


Rozhodla jsem se, že vám sem své tetování dám, ale význam si nechám pro sebe.

A prosím vás! Ano, pro mne to význam má a hluboký. Klidně bych sem napsala, proč mám tohle tetování, proč na tomhle místě a proč je těch ptáčků deset, ale nenapíšu. Moc dobře vím, že je na internetu spousta osob, které to odsoudí i bez mého sáhodlouhého popisu významu. 

Tak. To by pro tento článek bylo asi vše. 

Jaký máte názor na tetování? A máte nějaké? 

12 důvodů, proč... Proč miluji Anglii

Zdravím vás!
Dnes to bude úplně z jiného soudku, než jste dosud byli zvyklí. Proč? Během víkendu vám sesmolím článek o tom, co chystám a plánuji s blogem, jaké teď budou články a jak se blog celkově změní. Nejen vzhledem, ale i obsahem ( nemusíte se bát! Knih tu bude stále pořád dost). A o čem to dnes bude?

Jak už nadpis radí a říká, dnes se budeme zaobírat dvanácti důvody, proč tak zatraceně moc miluji, zbožňuji a obdivuji Anglii. Mám v Londýně příbuzné již dlouhou řadu let a i možná proto mi Anglie přijde jako lepší místo k žití. Jsem si plně vědoma toho, že každý nemusí souhlasit s body, jenž jsou o několik řádek níže, ale jsou to právě ty věci, díky kterým mám tu zemi ráda.

Filmové okénko č.1

Poslední dva měsíce jsou ... nečtecí.

Nemám náladu na jakoukoliv knihu a když ji přeci jen vezmu do ruky, po třiceti stránkách jí zase odložím. Každý týden se pokouším vrátit do příběhu plného frakcí (ano, stále jsem utopená v Alianci a nemůžu se dohrabat ke konci), krásného Tobiase a protivné Tris. Do konce mi zbývá nějakých sto stránek a pořád je nemohu přelouskat.

Stalo se to někdy vám? A co jste s tím dělali? Hrozně mi chybí to psaní článků, recenzí a všeho, ale na co mám psát recenze, když jsem nic nepřečetla? Teď se s dovolením přesuňme k hlavní náplni tohoto článku. O co půjde? 

Jak už jste si podle nadpisu všimli, dnes se trochu podíváme na zoubek filmům, které jsem za poslední dva měsíce viděla a musela jsem vám o nich  říci. Do diáře jsem si pořídila lepící papírek a píši si tam všechny filmy, které mne zaujaly a stojí za zmínku. Tentokrát vám přinesu jen tři a jeden seriál. Na čtvrtý se chystám zítra (dnes má premiéru). Ale o tom vám napíši článek v sobotu. :) A jaké to tedy jsou filmy?

1.LUCY

Akční/Sci-fi

2014, Francie

hodnoceno na csfd: 63%

Hlavní hrdinka Lucy? Typická blbá blondýna, jenž se zamiluje do každého blbečka v okolí a ten ji pak zamotá do nějakého problému. Jako třeba ten poslední. Zatáhl ji do obchodu s drogami, kterému vládne pan Janq. Než Lucy zjistí, co se ve skutečnosti děje, má v břiše zašitý pytlíček s velmi velmi vzácnou "drogou". Její mozek začne po užití oné vzácné drogy fungovat na 100 procent. Přičemž normální mozek funguje zhruba na 10 procent. Lucy neví co dělat a proto vyhledá profesora Normana, který je přeborníkem na lidský mozek. Za zády má Janga a jeho zabijáky, kteří chtějí svou vzácnou drogu zpět. 

Pro mne to byl jeden z nejlepších filmů, které jsem na toto téma viděla. Vím, že je to film rok starý, ale já ho objevila až teď a jsem z toho prostě nadšená. Pokud nevíte na co se kouknout a chcete něco akčního a ne žádnou romantickou prkotinu, Lucy je film právě pro vás.

2. PADESÁT ODSTÍNŮ ŠEDI

Drama/Romantický

2015, USA

hodnoceno na csfd: 44%

Nedávno jsem přidávala článek na blog, ve kterém si můžete přečíst můj názor na film i knihu ( článek ZDE). Šla jsem do kina čistě ze zvědavosti a ani po měsíci nevím, jestli jsem byla překvapena příjemně či nepříjemně. Tento film zůstává obrovskou záhadou.  Jak se líbil vám?

3. REZISTENCE

Akční/Romantický/Sci-fi

2015, USA

hodnoceno na csfd: 71%

Ze Čtyřky a Tris jsou během okamžiku psanci. Nikde nemají chvilku klidu, nikde nejsou v bezpečí a nikdo není přítel, kterému by se v tak mizerné době dalo věřit.  A vůdkyně Sečtělých, Jeanine jim jde po krku. A především Tris, která je stoprocentně Divergentní. A to je přesně to, co Jeanine potřebuje. Vystavuje je pak náročným testům, které téměř nikdo nepřežije. Tris je přesně ta, kterou potřebuje. 

Když jsem vylezla z kina, měla jsem chuť říct prodavačce lístků ať mi těch 150,- vrátí. Až tak otřesné mi to přišlo. Měla jsem pocit, že podle knížky není téměř nic. Přijela jsem domů, udělala jsem si kafe a ještě čtyři hodiny potom jsem přemýšlela, proč že jsem tak zklamaná. Vždyť to tak hrozné přece nebylo. Efekty byly dokonalé. Děj trošku pokulhával a ještě jsem na to musela koukat v češtině. Už jsou to zhruba dva týdny, co jsem to viděla a pořád nejsem schopna napsat článek, protože by byl jen plný kritiky a odporu k tomuto filmu. Tak si prosím na můj názor počkejte.

4. THE CARRIE´S DIARIES 

Komendie/Romantický

2013, USA

hodnoceno na csfd: 66%

Píše se rok 1984 a 16-cti letá Carrie zemřela matka. Carriina mladší sestra Dorrit se stává nezvladatelnou a jejich otec se nechová tak, jak by měl. 

Jedná se o typický teenagerský seriál, který je vtipný, romantický a smutný. Myslím si, že to není pro kluky, ale slečny si stoprocentně přijdou na své. Carrie je krásná a má problémy jako každá mladá dáma v jejím věku. Zkoukla jsem celou první sérii když jsem byla nemocná a líbilo se mi to. Je to takové jiné, neokoukané. 

Co jste za poslední dva měsíce shlédli vy a jak se vám to líbilo? Jaký máte názor na tyto filmy? 

Přeji vám krásné velikonoční prázdniny! :)

Fifty shades of Grey

Název knihy: Padesát odstínů šedi
Autor: E.L. James
Originální název: Fifty shades of Grey
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: XYZ
Počet stran: 608
Vazba: Brožovaná

Myslím si, že na světě není téměř nikdo, kdo by neslyšel o mladém a velmi bohatém muži, jenž zamotá hlavu dívce, která je pro takového miliardáře naprosto nehodící se polovičkou. Jak takový příběh může dopadnout, když ona touží po srdci a květinách a on má jaksi jiné choutky, které Anastazie nemůže nikdy pochopit a akceptovat? Jak jsem se s tímto příběhem prokousala já, jak se mi líbil film a co si o tom všem myslím?

Hned na začátek mi dovolte napsat, že tato recenze není pro ty, jimž se tento příběh nelíbí. Řadím se do té kategorie dívek, kterým se tento příběh líbí. Ale začněme hezky od začátku.

Anastazie Steelová se s bohatým Christianem Greyem poprvé setkává při rozhovoru do školních novin. A od té doby jí nedá spát. A upřímně, ona nedá spát ani jemu. Může ale takový příběh dopadnout romantickým polibkem při západu slunce, když je pan Grey.. jiný a touží po úplně něčem jiném? Dokáže Anastazie překonat své obavy a začne akceptovat to, co chce Christian jenom proto, aby s ním mohla být?

Čím častěji se k tomuto příběhu vracím, tím větší mám pocit, že Ana je neskutečně hloupoučká, nevyspělá a absolutně netušící, co ve skutečnosti chce. A "božský" pan Grey? Zvrácený miliardář, jenž se nedokáže vypořádat s minulostí. Stalker. A ještě k tomu kolikrát velmi děsivý. Příběh točící se pouze kolem jednoho. Proč to ten svět tak miluje? Pořád a pořád se na to sama sebe ptám. Jsem ráda, že se mi tato kniha zalíbila ještě před tím obrovským boomem, který loni nastal.
 

Před pár týdny přišlo filmové zpracování do kin a já se nadšeně vrhla na premiéru. Celý svět s nadšením očekával, jak se tento erotický román ukáže na filmovém plátně. Anastazie Steelová, kterou ztvárnila Dakota Johnson, byla přesně taková jako v knížce. A Jamie Dorman jako Christian Grey? Jeho verzi pana Greye jsem mu prostě nevěřila. Zvláště pak výkony v červené mučírně. Pardon, chci říci herně plné slasti a rozkoše. Ale jinak? Film plný krásného Christianova bytu, jeho aut, helikoptér a všeho, nad čím si každá žena alespoň trochu povzdechne. Podle mého byl film velmi dobrou kopií knihy.
Avšak ty nejdůležitější věci chyběli. Alespoň podle mého. Například pořádné vysvětlení Christianovi psychiky a jeho myšlení a toho, proč je takový, jaký je. A proto spousta lidí při odchodu z kina odsoudila jak film, tak pana Greye. Například já ho obdivuji za tu jeho minimální změnu v chování.
Když bych hodnotila film co se týče hudební scény, kamerových záběrů, všeliakých efektů, které tam byly i nebyly, ohodnotila bych ho čtyřmi hvězdami. A za příběh a herecké výkony? Chyběla tam spousta věcí, Jamie Dorman se jako herec moc nepřekonal a vše bylo takové naleštěné, jako téměř nepoužíváné. A kam se poděla jeho "služebná", která mě ne v knize tak bavila? To mi přišlo takové.. zvláštní. Za toto všechno bych filmu strhla další hvězdu. Avšak nebudu tak zlá a přidám hvězdu za ro půlroční těšení a také za to, že se nedostavilo téměř žádné zklamání.

A kniha? Jak hodnotím tu šestisetstránkovou bichli? Když se mi dostala prvně do ruky, přečetla jsem ji za dva dny. Takže tak špatná být zase nemůže? Je čtivá, místy i zábavná a ohromně (jak se to vezme!) romantická. A neříkejte, že ne. Knize bych dala hvězdy tři, protože je na knižním trhu stále pár lepších erotických románů. Avšak Odstíny jsou pořád něco nového, dejme tomu, že i originálního.

Pokud toužíte po romantice, bohatém muži a jeho (úchylných) sklonech k tvrdému sexu, pak je tato kniha právě pro vás. Připravte se na to, že vám tento příběh nedá spát. Ať už se vám bude líbit, nebo nebude.

"Jdu hledat velké Možná"

Název: Hledání Aljašky
Autor: John Green
Originální název: Looking for Aljaska
Rok vydání: 2013 (originál: 2005)
Překlad: Veronika Volhejnová
Počet stran: 256
Nakladatelství: Yoli




Anotace: 

ŽIVÝ, NALÉHAVÝ A NEKONEČNĚ DOJEMNÝ PŘÍBĚH

... v té tmě vedle mě voněla potem a sluncem a vanilkou a při světle tenkého srpku měsíce jsem neviděl o moc víc než její siluetu. Ale dokonce i takhle ve tmě jsem viděl její oči, dva palčivé smaragdy.Měla oči, jaké člověka přimějí podpořit ji ve všem, co podnikne. A nebyla krásná, byla tak sexy..

Aljaška Youngová je krásná, chytrá, zábavná- a naprosto fascinující. Miles Halter ji miluje tak, že to ani víc nejde. Díky ní objeví hodnotu a bolest bezpodmínečné lásky i bezpodmínečného života. A nakonec už ani snad nezáleží na tom, že se tím všechno navždy změní.

Hned na začátek vám řeknu, abyste knihu nesrovnávali s Hvězdami! Podle mého Green nenapíše lepší knížku, než jsou Hvězdy a proto se na Aljašku musíte dívat úplně z jiného pohledu. Jdeme se tedy dívat jinak?


Miles Halter neboli "Váleček" se vydává vstříc internátnímu životu na Culver Creek. Poznává spoustu nových lidí. A hlavně... Ajašku Youngovou, která mu změní život od základů. Aljaška je úplně jiná, než ostatní a Váleček se díky ní dost... změní.  Okrade ho o spánek, srdce a poté i cigarety. A pak? Pak se všechno změní...


Ten, kdo knihu četl ví, že je rozdělená na dvě části. PŘEDTÍM a POTOM. Znám spoustu lidí, kteří tušili to, co se děje v části POTOM. Upřímně říkám, že já to nečekala. Nic z toho. Proto jsem byla celkem překvapená. Knihu jsem dočetla, vrátila do poličky a tak hodinu koukala do prázdna.. A prázdná se i cítila. Jakmile se mi tohle stane, jsem přesvědčená o tom, že kniha je opravdu dobrá.



Po dočtení jsem také měla chuť jít okamžitě hledat ono velké Možná.

Řekněme si to upřímně, Aljaška je opravdu hurikán. Obrovský, zničující a nekončící. Přesto jsem se s tou holkou ztotožňovala a viděla s v ní. Asi nejsem takové mrholení, jak si pořád myslím.


Nesrovnávejte knihu s Hvězdami, sežeňte si jí a přečtěte. Jděte hledat velké Možná a staňte se nekončícím hurikánem.

Přestala jsem knihy hodnotit počtem hvězdiček, ale kdybych mohla (a chtěla), Aljašky ode mě dostane 4,5.


Jaký je váš názor na Hledání Aljašky? A jaká je vaše nejoblíbenější Greenova kniha?

Měsíční chvástačka číslo jedna

První chvástačka roku 2015 je tady!
Je to sice o tři dny opožděné shrnutí za leden, ale je tady. A co mi leden přinesl? Svou měsíční chvástačku si trochu pozměním a vždy do ní přidám filmy (ať už staré či nové), které jsem viděla a zaujaly mne. Tak jdeme na to?

24hodinový Read-a-thon

Jak už jste mohli podle názvu poznat, dnešní článek se bude věnovat čtecímu maratonu na který se těším jak malá holka. O co se jde? A jaké knihy zvolím pro můj první čtecí  maraton? 

Celý maraton pořádá Terez z tohoto blogu a pokud se ještě na poslední chvíli nepřidáte, jste blázni. Co vás v takovém čtecím maratonu čeká? Celý den můžete bez jakýchkoliv číst a číst. To je vlastně taková ideální sobota, ne? Konečně jsem dostala vysvědčení a nemusím řešit to, jestli píšu zítra z angličtiny, nebo pozítří ze španělštiny. Mohu se celý den věnovat čtení a nikdo a nic tomu nezabrání. A co budu číst?

Nejsem blázen, nemyslete si. V knize Zavržený mi do konce chybí 60 stran a v knize S láskou, Rosie zase něco kolem osmdesáti stran. Ty možná dočtu ještě dnes.  A ostatní knihy? Před filmem "Padesát odstínů šedi" plánuji re-reading prvního dílu. A kdy jindy ho číst než při čtecím maratonu? Tak padne náš svět a Divoši mi v knihovně leží sotva dva týdny, ale ráda bych je přečetla. 

Takže si to tak nějak shrňme :

1. Dočtení knihy Zavržený

2. Dočtení knihy S láskou, Rosie 

3. Re-reading knihy Padesát odstínů šedi

(když budu schopna ještě číst)

4. Čtení knihy Divoši

5. Čtení Tak padne náš svět

Teď už snad zbývá jen GIF s  velmi důležitou informací:

Přidáte se? A co budete číst? Přeji hodně štěstí! :)

  

Tohle není žádná love story...

Název: Solitaire

Autor: Alice Osemanová

Originální název: Solitaire

Překlad: Romana Bičíková

Rok vydání: 2014

Počet stránek: 332

Nakladatelství: CooBoo

Anotace:

Pokud by vás to napadlo,

tak tohle není žádná love story.

Jmenuji se Tori Springová. Ráda spím a ráda bloguju. Minulý rok- před tím vším, co se stalo s Charliem, a před tím, než jsem se musela vypořádat s maturitou, přihláškou na vysokou a faktem, že jednoho dne budou opravdu muset začít s lidmi mluvit- jsem měla kamarády. Všechno bylo úplně jinak, řekla bych, ale to teď skončilo. Teď je tady Solitaire. A Michael Holden.

Vím, o co se Solitaire pokouší, a Michael Holden je mi fakt ukradenej. Fakt jo.

Unboxing

A je to tady.
První unboxing roku 2015 je tady. A co mi přinesl? Knihu, do které jsem se okamžitě zamilovala. Čirou náhodou  má filmové zpracování dnes premiéru. Už víte o co  kráčí? Mnozí z vás již jistě tuší. Knihu mu poskytl Webmagazín Rozhledna jako recenzní výtisk a já jim mnohokrát děkuji.

Winter is coming TAG

Letošní zima je jako aprílové počasí a upřímně. To se mi ani trochu nelíbí. Proto jsem se rozhodla pro tento TAG plný zimy, sněhu a těch zasněžených Vánoc, kterých jsme se (opět) nedočkali.  Hned na začátek říkám, že nikoho nominovat ani tagovat nebudu. Pokud se chcete zapojit, budu jenom ráda. :) Autorkou tagu je  Wanderer z blogu Knížní svět a já jí tímto děkuji za další originální TAG. Vezměte si šálek horkého nápoje a zachumlejte se pod deku. Bude to studené!

Čtyřka alias Tobias Eaton

Název: Čtyřka: Divergentní povídky

Autor: Veronica Roth

Originální název: Four: A Divergent Sotry Collection

Počet stránek: 192

Nakladatelství: CooBoo

ANOTACE:

Dva roky předtím, než Beatrice Priorová podstoupila Obřad volby, to samé učinil i Tobias. Po svém překvapivém rozhodnutí se ocitá mezi Neohroženými – zde konečně může zapomenout na svého tyranského otce, přestat být tím ustrašeným klukem schovávajícím se v koutě a žít šťastný život, nebo si to alespoň myslí. Už jako Čtyřka přichází na to, že ani nová frakce není bez problémů – nejen že pro získání postavení jsou Neohrožení ochotni jít přes mrtvoly, ale zároveň skrývají tajemství, které by mohlo rozvrátit celý systém frakcí. O dva roky později Čtyřka cítí, že by měl něco udělat, ale stále netuší co. Teprve dívka, která jako první nováček skáče ze střechy do záchranné sítě, může vše změnit. S ní dokáže napravit celý svět. S ní by Čtyřka opět mohl být Tobiasem.

Kéž vás vždy provází štěstěna !

Název: Hunger games : ARÉNA SMRTI

Autor: Suzanne Collins

Originální název: The Hunger games

Překlad: Zdík Dušek

Rok vydání: 2008

Nakladatelství: Fragment

Jmenuji se Katniss Everdeenová a posílají mne zemřít.

V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games- zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Vítězství znamená slávu a bohatství. Prohra znamená jistou smrt. Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně. Dokáže přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit? Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska. Hunger games začíná..

Rok 2015?

Mí drazí a milovaní čtenáři.
Rok 2014 utekl jako voda a najednou tu máme rok nový a já pořádně nevím co psát, co vám přát a co vám ve skutečnosti chci říct. V první řadě vám popřeji krásný rok plný nových a nezapomenutelných zážitků, spoustu skvělých knih a příběhů. Rok 2015 bude plný báječných filmů, nově vydaných knih a všeho, co si správný knihomol může přát.

A co vám mohu slíbit já jakožto autorka tohoto blogu?  Spoustu článků, které už mám předepsané (nebo ještě v hlavě), nové rubriky (např. Týden s knížkou, pokračování Měsíčních objevů a přešlapů, samostatné články o mých oblíbených a mnou nenáviděných postavách..) a pokud to už mohu napsat, také projekt s jedním úžasným blogem a jeho báječnou autorkou. Nejsem si tak úplně jistá KDY to vypukne, ale věřte mi, že to bude stát za to. 

S jakou knihou začínám rok 2015? Beru do ruky knihu, kterou jsem si nikdy nechtěla přečíst, protože podle mého bylo obrovským BOOMEM a těm já se vyloženě vyhýbám. Nejprve jsem viděla její filmové zpracování a to jsem si okamžitě zamilovala. Bylo to úplně něco jiného a z celého srdce doufám, že mě kniha nezklame.

Co čtete vy? A jaké knihy vám donesl Ježíšek/Rodiče/Santa Claus? :) 

Jak mne zklamalo Asylum

Provinilý č.1 : Asylum- Ústav pro duševně choré

Majitel a autor provinilého: Madeleine Rouxová

Žánr: Sci-fi, fantasy, hororová četba

Rok vydání: 2013

Dovolte mi hned na začátek říci, že jsem tuto "hororovou knížku" ani nedočetla. Mých přečtených 130 stránek mi bohatě stačilo k tomu, abych měla jasný názor na celou knihu. A ten není ani trochu dobrý. Opravdu se mezi vámi najde někdo, kdo se do této knihy zamiloval? Nebo se mu alespoň trochu líbila?

Ale abych knihu jen nehanila. Obálka a fotky v knize jsou naprosto perfektní a hrůzu nahánějící. Ty se mi na tom všem líbí snad nejvíce. Další neobvyklostí je číslování kapitol přes celé stránky. Každý kdo to četl, to chválil. A já to chválím též.

Ale zbytek? Postavy mne ani trochu nezaujaly a to byl jeden z hlavních problémů. Jakmile mne nezaujme aspoň jedna postava, knížka mě přestane bavit. Příběh mi přišel zdlouhavý a jak už jsem psala, do hororové četby to mělo opravdu daleko. Kolikrát mi i přišlo, že jsou tam některé pasáže úplně zbytečné.

Co vy? Líbila se vám? Nebo na ní máte stejný názor?